Na trhu sice existují “podobné” výrobky za poloviční až třetinové ceny, ale podle recenzí bylo jasné, že Roombě nesahají ani po kotníky a jedná se o pouhé napodobeniny. Jediné, co mne od koupě odrazovalo, byla cena - podle parametrů jsem si předtím vybrala model Roomba 560, který u nás stál cca 10-13 tis. Kč. Taková suma mi přišla nepřijatelná, obzvlášť když jsem věděla, že v zahraničí stojí stejný model o několik tisíc méně. A tak jsem začala hledat na americkém eBayi a za pár dní byla Roombička (jak jí něžně doma přezdíváme ) na cestě ze Států do Čech - i se clem vyšla na cca 7 tisíc Kč.

Naše Roomba těsně po vybalení

Po rozbalení Roomby jsme ji dali nabít a poté jsme ji zapnuli. Roomba se dala u nás v obýváku poprvé do práce. Mysleli jsme, že máme celkem uklizeno, neboť bylo vyluxováno “běžným” vysavačem, ale po radostném zavísknutí Roomby, jímž po čase oznamovala, že má již uklizeno, jsme se při jejím otočení nestačili divit, co všechno měla v koši nasbírané. Co nejvíce oceňuji, je to, že Roomba disponuje dvěma proti sobě rotujícími kartáči, které umí z koberce (nebo jiného povrchu) psí chlupy krásně sebrat. Pokud má Roomba plný koš, nebo pokud je na kartáčích příliš namotaných psích chlupů, Roomba nám to oznámí (ano, Roomba totiž mluví a “řekne” si, co chce).

Roomba 560

A co je Roomba vlastně zač ? Jak už bylo řečeno, je to robotický vysavač. Vyhýbá se překážkám, nespadne ze schodů (po stranách má čidla), lehce přejíždí z koberce na jiný druh podlahy. Na straně má Roomba malý kartáček (viz foto nahoře), kterým si nečistoty vhání pod sebe, navíc tento kartáček je výborný pro vymetání nečistot z rohů a z nepřístupných míst, kam se vůbec s vysavačem nedostanete. Další, co oceňuji, je skutečnost, že se díky své výšce dokáže dostat pod sedačky a skříně (občas takto “najde” míčky a jiné hračky, které tam holky zakopnou). Po práci zajede sama do své nabíjecí stanice (najde si ji pomocí infraportu). Náš model má navíc funkci časování, takže Roomba může vysávat když člověk není doma a přijde tak již do uklizeného. K Roombě jsou přidané také Wally, jimiž můžete Roombě vymezit prostor, který chcete uklidit. Kdo chce, může si Roombu v akci prohlédnout na krátkém videu.

Musím říct, že mne Roomba příjemně překvapila, i když samozřejmě není dokonalá, ale doma dokáže zastat kus práce a do domácnosti s domácími zvířaty bych ji rozhodně doporučila…

Tina (v pozadí hrad Trosky)

Chtěla jsem zkusit, jak bude Tina zvládat přivolání v pro ni neznámém prostředí. Nedaleko našeho bydliště totiž chodíme na rozlehlou louku, kde se snažíme s Tinou tuto činnost úspěšně trénovat. Měla jsem také trochu obavy, jak bude Tina zvládat přivolání ve společnosti Peggy (tj. “rušivého elementu” ).

Peggy a Tina

Tina lítala s Peggy jako blázen a já se trochu bála, aby nezahučela někde do lesa Toto jsem kdysi s Chelsea nějak nezvládla Naštěstí Tina přivolání zvládala skvěle. O Peggy ani nemluvě, ta je ale zvyklá ze cvičáku a ve výcviku je o několik levelů výš.

Holky se pořádně vyřádily.

Holky a brácha David v akci

A nakonec ještě Tina.

Tinka

Video lze rovněž vyhledat přímo na YouTube, kde ho lze přehrát i v o něco vyšším rozlišení.

Zprvu jsme měli malinko obavu, jak na “vetřelce” bude reagovat Chelsea, která byla krom občasných pobytů Peggy u nás doma v podstatě jedináčkem a své území a páníčky si náležitě střežila. Zprvu Chelsea volila taktiku ignorace nás i malé Tiny, kterou k sobě nepustila blíž jak na metr, ale vydrželo jí to jen první 3 dny.

Poté zřejmě pochopila, že tu Tinka zůstane napořád a tak se holky pomalu sbližovaly.

Nejprve byla Chelsea ochotna si s Tinou (pokud ovšem měla náladu) hrát, ale postupně k sobě obě holky přimkly tak, že vedle sebe spinkají a Chelsea nedá na malou dopustit. Před cizími psy malou brání a dělá ji v podstatě staršího sourozence.

Tina Chelsea pořádně prohání, co chvilku si s ní chce hrát, ale jako správné psí miminko si dopřává i zaslouženého odpočinku, aby nabrala síly a zase Chess tahala za uši nebo kousala do ocasu

V polovině srpna byla pořádná vedra a tak jsme jezdili s Chelsea k vodě. Tina zpočátku stála u břehu…

… ale protože chtěla za Chelsea, nedalo jí to a hupsla za ní.

Do konce prázdnin si s velkým nadšením stačila zaplavat v Lužnici, v Jizeře a v jihočeském Vlkově. (tady Chelsea názorně “předcvičuje” Tině, jak se to správně dělá)

A nakonec bylo taky třeba seznámit Tinu s Peggy. Tady foto všech našich holek.

Výchozím bodem pro nás byla Kvilda.

K prameni vedla asfaltová silnice přístupná pouze cyklistům nebo chodcům.

Zpočátku se šlo loukou, zbytek cesty vedl lesem, kde jsme se mohli alespoň částečně schovat před prudkými paprsky slunce.

Zdejší příroda je opravdu nádherná, luční kvítí je doslova obsypané nejrůznějšími druhy motýlů. Zde jeden exemplář za všechny

Asi po 6 km jsme dorazili do cíle.

Chelsea se osvěžuje u pramene Vltavy.

A nakonec přikládám výškový profil našeho výletu tak, jak jej zaznamenala naše GPS.  Cestou k prameni jsme zdolali převýšení  asi o 220 m.

Připadali jsme si zde opravdu “skoro jako doma”. Starší manželé, naši domácí Penelope a Morgan, se o nás starali velmi pečlivě. Během podávání typické Full English Breakfast, která se podávala v této místnosti za tónů Mozarta , se nás vždy dychtivě vyptávali, kam se příslušný den chystáme a přidali pár užitečných tipů.

V sobotu ráno jsme se vydali po památkách. První na seznamu byl Eastnor Castle, ale bohužel jsme se netrefili do otevíracích hodin a tak jsme si pořídili alespoň pár fotek.

Dalším bodem programu bylo město Stratford-Upon-Avon, rodiště spisovatele Williama Shakespeara. Nejprve naše kroky zamířily k jeho rodnému domu ( údajnému, ten původní shořel při požáru, ale na něco ty turisty lákat musejí ).

Pak jsme se přesunuli “k mistru samotnému”, tedy konkrétně k jeho ostatkům ve farním kostele Holy Trinity, v němž byl spisovatel pokřtěn a později (r.1616) pochován i s celou svou rodinou.

Další zastávkou bylo městečko Warwick, kde jsme se podnikli jen okružní procházku městem a došli si na oběd.

Poté jsme se přesunuli do Oxfordu, města pyšnícího se nejstarší britskou univerzitou. Oxford jsem toužila vidět už hóóódně dlouho. Sice jsem už v Anglii byla, ale vždy jsme se pohybovali buď  přímo v nebo okolí Londýna a ten Oxford jaksi stále chyběl. Musím říci, že Oxford překonal všechna má očekávání a považuji ho za jedno z nejkrásnějších míst, jaké jsem kdy navštívila a to hlavně díky “výstupu” na kostel, z nějž se naskytly ty nejkrásnější výhledy na toto univerzitní město, ale o tom až později. Zde foto oxfordské knihovny Bodleian.

Po cestě do samotného centra nás zaujal klenutý Bridge of the Sighs (Most Vzdechů).

O několik desítek metrů dál se nám naskytlo dechberoucí panorama - kostel Svaté panny Marie (to jsem ještě netušila, že ta pravá panoramata nás teprve čekají, protože jsem nevěděla, že nadšenci si mohou za poplatek 3 Libry na kostel vylézt a pokochat se z výšky).

Pohledy z ochozu kostela St. Marys the Virgin. Nejprve knihovna Radcliffe Camera.

A zde pohled asi nejkrásnější  … All Souls College.

Jelikož den ještě nekončil, přesunuli jsme se do Gloucesteru podívat se na katedrálu.

V této katedrále vyhlásil Vilém Dobyvatel Domesday Book ( Knihu posledního soudu).

Ještě detail vchodu …

V neděli se v Malvern konala výstava CSC Championship Show 2009. Výsledky a foto najdete ZDE a ZDE. Bylo se na co dívat a mám co vstřebávat, ačkoli jsem nebyla na výstavě až do konce. Druhý den jsme totiž už odlétali zpátky do Čech a já jsem chtěla ještě vidět něco z krás Anglie…
A co že nás to lákalo ? Prvním, i když poněkud vzdálenějším nedělním cílem bylo opatství Glastonbury, průvodce o něm píše jako o místě plném historie a legendy a opravdu, bylo to znát v každém kousku města. Údajně sem, do města Glastonbury, měl kolem roku 60 přinést Kristův učedník “svatý grál”.

Podle pověsti je zde pochován král Artuš a jeho žena Guinevere.

A další pohled na ruiny opatství.

Detail

A zde v pokoji odpočívá král Artuš…

Na cestě zpět jsme se ještě stihli zastavit v lázeňském městečku Bath, jež je pod ochranou UNESCO.

Římské lázně

Malebný park

Proti gustu … 

Bath leží v zátočinách řeky Avon.

V pondělí jsme po poledni odlétali zpět do ČR, ale přivstali jsme si, abychom stihli ještě alespoň na chvilku zajet do centra Birminghamu.

Hned vedle

A závěrem Kaplického zdejší “blob” - nákupní centrum. Ne že bych nebyla tolerantní, ale postavit TOTO asi 15 metrů od kostela mi přijde … no divné …

Fotek máme samozřejmě hodně, tohle je jen lehký výtah z toho, co mne zaujalo nejvíc. Celkem jsme během tohoto prodlouženého víkendu najezdili v autě skoro 1000 km a stihli tak toho navštívit poměrně dost. I když, pár míst k navštívení by se jistě ještě našlo Nakonec přikládám ještě fotku z kouzelného Malvern.

Chelsea je velký plavec, tak si to náramně užila i bez kachen.

Přikládám fotku Chelsea z naší zahrady - v poslední době ji chytla jakási mánie, kdy odnáší postupně od chatičky krbové dřevo přes celou zahradu na své oblíbené místečko, kde ho okusuje a záhy si donese další…. a další. Nestačíme jej vracet zpět na místo :-).

Účelem blogu je aktuálně informovat o tom, co je u nás nového, tentokráte si však dovolím aktuálně reagovat na jeden nový web, ke kterému cítím potřebu se vyjádřit.

Před pár dny jsem na internetu narazila na nové stránky věnované lovecké kynologii – konkrétně loveckému výcviku anglického kokršpaněla. Ze začátku jsem jen tak zběžně proklikala hlavní menu a obsah stránek mne celkem zaujal. Poté jsem se podrobněji začetla do pár odstavců a  navazujících oslavných diskuzních fór, která zdůvodňují vznik stránek  a nestačila jsem se divit! Stránky si dávají za cíl „zachránit“ anglické kokršpaněle a (cituji) „zpomalit tu nešťastnou přeměnu tak nádherného loveckého plemene v čistě jen plemeno gaučové“. Dále se autorky/ři zmiňují o neštastném údělu kokršpaněla na výstavách, kterak je trápen v „našponovaném“ výstavním postoji, je tu zmínka o tom, že (cituji) „Srst je udržována v nadmíru nepřirozené podobě…. na úkor plnohodnotného života, jaký si toto lovecké plemeno bezesporu zaslouží“. Dále je znatelný jakýsi apel, že vystavovatelé by měli zřejmě brát výstavu jako „nutné zlo“ pro uchovnění psa a šupem z výstavních kruhů pryč. Dále následuje spousta dalších perliček, které tady nehodlám vypisovat.

Nezlobte se na mě, ale toto mi připadá, a Freud by mi dal jistě za pravdu :o), jako nářek zamindrákovaných a výstavně neúspěšných majitelů psů, kteří kydají hnůj na ty výstavně úspěšné. Na jednu stranu tihle lidi anoncují, jak jim jde jen o tu štastnou psí duši, kvůli které psa mají, a NEJDE jim o ty vavříny a medaile, na druhou stranu vlastně přiznávají, že hledají  uplatnění pro jejich (exteriérově) ne příliš úspěšné psy tak, aby i oni dosáhli na nějaké ty vavříny. Neprotiřečí si  trochu ?

K tomu „trápení“ psů na výstavách : pokud mají tito lidé pocit, že dochází k nějakému trápení psa, nechť kontaktují příslušné organizace. Samozřejmě, že se občas najdou vyjímky, které na výstavě opravdu psům žehlí srst, ale přece nelze podle vyjímky posuzovat celou skupinu! Je to tak strašně absurdní a prostoduché, jako by někdo tvrdil, že psi připravovaní na zkoušky jsou chudáci, protože někdo viděl myslivce při výcviku psa, který jej velmi krutě trestá za neuposlechnutí tak, že mu málem přerazí sanici. I takové případy byly popsány a troufne si někdo toto vztáhnout na všechny, kteří připravují své svěřence na zkoušky ? Myslím, že ne…

Nemohu se ubránit dojmu, že kdyby autoři stránek měli výstavně úspěšné psy, nezůstalo by jen u výstav nutných k uchovnění, k čemuž se snaží nabádat, ale jsem si jistá, že by obráželi jednu výstavu za druhou a ty „tolik nepotřebné vavříny“ by sbírali velice rádi a o „našponovaném“ postoji by nebyla řeč. Samozřejmě, ne každý majitel psa má to štěstí, že je jeho pes  výstavně úspěšný, ale je třeba se s tím faktem vyrovnat a najít si pro sebe a svého psa takovou činnost, která přinese radost oběma tak, že nebude třeba urážet ostatní.

Lovecká kynologie může určitě být řešením, ale nemusí sedět každému. Bylo by fajn, kdyby příslušné stránky byly cenným zdrojem informací a ne pliváním jedovatých slin na ty výstavně úspěšné, včetně naprosto absurdního dělení na ty „štastné“ psy, rozuměno lovecky vedení, a ty „neštastné“, kteří participují na výstavách (nehledě na to, jestli ti výstavní jsou chováni na rozlehlé zahradě a ti lovecky vedení v betonovém kotci :o) ).

Nechme prosím na každém, čemu se bude se svým psem věnovat…

Aport

]]> http://blog.kokrspanel.com/2009/06/20/par-slov-o%e2%80%a6-%e2%80%9egaucacich%e2%80%9c-%e2%80%a6-a-blede-zavisti/feed/ http://blog.kokrspanel.com/2009/06/08/dva-vystavni-vikendy/ http://blog.kokrspanel.com/2009/06/08/dva-vystavni-vikendy/#comments Mon, 08 Jun 2009 19:41:14 +0000 raduska http://blog.kokrspanel.com/?p=100 Po delší době jsme se vydali opět mezi výstavní kruhy a to hned dva víkendy za sebou. Takřka za humny v Třeboni se 30.5. konala Evropská speciální výstava španělů a hned druhý den nato se zde 31.5. konala Klubová výstava KCHLS. Konkurence byla veliká a bylo se opravdu na co dívat. V sobotu nás posuzovala r.p. Penny Lester a Peggy dostala známku VD. Druhý den Peggy dostala od r.p. Angely Hackett známku V (tř. otevřená).

Hned další víkend jsme zajeli tentokráte na výstavu do slovenské Nitry, kde anglické kokršpaněly posuzovala p. Barbara Müller. Ta Peggy posoudila jako V2, res. CAC (tř. otevřená).

dospelá sučka, silné kostry, vyrazná samičia hlava, dobrý krk, dobré predhrudie, hrudník, korektné úhlenie, dobrý pohyb