Ačkoliv ještě není konec tohoto roku, dovolím si zabilancovat a říct, že tento rok byl pro mě v mnohém zlomový. Dokončila jsem vysokou školu, po téměř deseti letech jsem se provdala za svého partnera a … narodila se nám první štěňata v naší CHS. Protože jsem okolím často tázána na všechny možné podrobnosti o porodu a vůbec psích miminkách, trochu se rozepíšu, ať to nesděluji každému zvlášť. 
Kokří miminko
Život si s námi někdy rád pohrává a já jsem netušila, že naše první štěňátka nebudeme mít po Chelsea, jak jsem si myslela. V minulosti jsem zažila trošku hořké zklamání, když jsme se na ultrazvuku od pana doktora dozvěděli, že Chelsea nezabřezla. Možná, že když si člověk něco mocmoc přeje, tak to prostě nevyjde. Snad příště…
Mezitím jsme si říkali, že bychom mohli nechat při příštím hárání v lednu 2010 nakrýt Peggy. Bohužel, z rodinných důvodů z toho sešlo a tak jsme krytí Peggy odsunuli za rok (Peggy totiž hárá přesně 1x do roka). Co osud nechtěl, na konci léta se Peggy naprosto nečekaně rozhárala (asi vlivem hárající Tiny) a protože jsme si stěňátka moc přáli, neváhali jsme. Pro krytí jsme si vybrali psa p. Smržové Speggle-Waggel´s Xavier. Věda, že se to nemusí povést, a hlavně jsem to nechtěla zakřiknout, tentokrát jsem raději nikomu nic neříkala (tímto se omlouvám všem, kteří mi to tutlání zazlívají ). Peggy začala měnit své chování, byla víc mazlivější a tvářila se “děsně důležitě”. Ale i tak jsme si nemohli být jistí. Po měsíci, hodně napjatí, jsme se vydali na ultrazvuk a opravdu, viděli jsme na obrazovce štěňátka (přesněji řečeno černé “bublinky” - nechápu, jak se v tom někdo může vyznat).
Na obrázku "je vidět" štěňátko
A tak jsme se začali chystat. Porodní box jsme měli připravený, před časem jsem si ho nechala zhotovit od truhláře na zakázku a tak jsme na něj Peggy začali zvykat. Nutno říct, že kdybych nevěděla, že je Peggy gravidní, snad bych tomu ani nevěřila. Čekala jsem, že Peggy trochu ubere ze své aktivity, ale ona prakticky až do porodu neustále někde lítala a skákala (!!!). Jen více spala a samozřejmě jí rostlo bříško…
Peggy s rostoucím bříškem
Jak se blížil den D, byli jsme všichni víc a víc nervózní, kdy už TO bude. Shlédli jsme na internetu desítky videí porodů, sbírali zkušenosti chovatelů, já jsem navíc načetla odborné i neodborné knihy tak, že bych porod mohla přednášet. 
Jak už to tak bývá, všechno dopadlo nakonec úplně jinak… Protože Peggy žije s rodiči, byli jsme domluveni, že jakmile uvidíme náznaky, že se TO blíží, vyrazím střelhbitě ku pomoci. Moje maminka měla několik dní před očekávaným porodem dovolenou a spala s Peggy s dolní části domu, abychom nic neprošvihli.
Sourozenecká výpomoc :-)
5. listopadu zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by TO mělo přijít, večer byla Peggy sice trochu nesvá, ale pak se zklidnila a byla v pohodě. Ráno, 6.listopadu (63.den), byla stále klidná, vůbec nic nenasvědčovalo blížícímu se porodu. Vyvenčila se a lehla si do boxu, kde byla zvyklá poslední dny spát. Jak jsem psala výše, život si s námi rád hraje a tak to, že se něco děje, zaregistroval paradoxně asi o hodinu později můj tatínek, který šel náhodně okolo porodního boxu a najednou viděl, že Peggy sice leží jako vždycky v boxu, ale že má u cecíku přisáté štěňátko. Zvládla to naprosto sama! Byla to krásná holčička. V tomto duchu, samozřejmě že už za naší přítomnosti, pokračoval celý porod.
Hrdá Peggy :-)
Peggy zvládla porodit 5 krásných štěňátek během 2 hodin! Narodili se nám tedy 3 kluci a 2 holky. Byli jsme všichni hrozně dojatí, jak je příroda mocná, že fena dokáže jednat tak instinktivně a přesně ví, co má udělat. Jsme na Peggy moc hrdí! Navíc, Peggy nám nadělila štěňátka právě k našemu 10.výročí
Přikládám pár fotek:
Oběěěěěěd!
Mám nacpané bříško
Zívíng :-)
To je nádhera.:)
Ti jsou krásní.
Vždycky je to jinak než si plánuješ…..Ale až to budou druhá, třetí, už to bude lepší, i když každý porod tě může něčím překvapit. Držím palce, at najdete vhodné pánečky.