(napsala Mgr.Radka Šimůnková)
Jak jsme zvládly zkoušku ZZO
Den „D“ se s neuvěřitelnou rychlostí blížil. Já a moje fenka Peggy jsme měly za sebou tři týdny intenzívního každodenního tréninku. Čím více se termín zkoušky přibližoval, tím jsem nabývala přesvědčení, že vlastně nic neumíme. Přivolání a aport Peggy odbývala den ode dne více. Při nácviku přivolání se na povel „volno“ ode mne nehnula. Co s tím? V zoufalství mě napadl jeden trik. Na povel „volno“ jsem se rozmáchla a odhodila hrst granulek. Peggy už nyní ode mne na povel vystartovala, ale problém se přesunul na závěrečnou fázi, kdy nechtěla na povel přiběhnout dokud si nebyla jistá, že spořádala veškeré granulky. Hodně mi pomohla informace na netu, že se tento povel nemá nacvičovat v domácím prostředí a na cvičáku. Znamenalo to tedy pro nás časově náročný manévr – vyrážet do přírody a tam přivolání napilovat. Opravdu to fungovalo nejlépe, a já jsem nabyla dojmu, že tento cvik máme šanci zvládnout se ziskem bodů.
Peggy s kostičkou
Nejhorší na tom všem byla skutečnost, že jsme obě pár dní před zkouškou prováděly nácvik s nechutí, já přímo s odporem. Z nácviku a společně prožitých chvil s mým „miláčkem“ se stala nepříjemná povinnost, na jejímž konci jsem měla rozporuplné pocity. Velkou oporou nám byli manželé Poršovi – vedoucí z našeho ZKO Jenišovice.
26. října 2008 – den zkoušky
Přijely jsme raději dříve, abych měla čas Peggy pustit na volno pořádně se proběhnout a celý prostor si očuchat. Všimla jsem si, že potom nemá tendenci se zdržovat a lépe zvládá přivolání.
Po nástupu a kontrole tetovacích čísel jsme měli rozchod a někteří psi odjeli na stopu. Byla to nepříjemná prodleva, během které jsem opět Peggy poskytla volnost a s obavami jsme zkusily i pár cviků, které zvládla k mé velké radosti pěkně.
Po návratu ze stopy probíhala zkouška rychle a plynule, k naší velké radosti. Po nacvičeném představení panu rozhodčímu jsme mohly začít. Ovšem já jsem v tom rozčilení zapomněla rozhodčímu uvést, jaký způsob přivolání jsem si zvolila. Ale už bylo pozdě. S hrůzou jsem za pochodu plnila příkazy rozhodčího – “Psa odepnout !” Povel “Volno !” . . . Pořád jsem pochodovala a skoro jsem neviděla.. . . . “Psa přivolat !” a co se nestalo : Peggy se poslušně připojila a vykračovala u mé levé nohy. No prostě je skvělá a nezapomněla ani tento způsob přivolání.
Další cviky proběhly pěkně. Peggy se vyloženě snažila mi udělat radost. Jen ten aport, který jsme pěkně napilovaly, odbyla. Ve svahu přede mnou upustila míček, který se kutálel někam za mě. Peggy se snažila ho ještě dohnat . Já jsem po ní raději sáhla, předsadila jsem ji a cvik jsme jakž takž dokončily.
Při dlouhodobém odložení jsem ji „našimi znameními „ povzbuzovala. Peggy ale byla v takové pohodě, že jsem tam málem usnula. K návratu ke psu jsem reagovala až po několikerém vyzvání rozhodčího.
Pan rozhodčí náš výkon zhodnotil a udělil nám 48 bodů.
Speciálními cviky prošla Peggy skvěle, ani nekňučela steskem jako obyčejně, když jsem se musela vzdálit.
K naší velké radosti jsme zkoušku ZZO úspěšně absolvovaly. Peggy dostala slibovanou klobásku a pomalu začínáme s přípravou na zkoušku ZOP.
Nedáme si pokoj !
Leave a Reply